RSS Přihlásit se k odběru novinek znak minimapa

Vyhledat v textu

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3
Drobečková navigace

Úvod > Obec Vysoká nad Labem > Historie > Nejstarší historie

Nejstarší historie

Zpracováno podle obecních kronik.

Situační náčrtek obce Vysoká nad Labem z roku 1951Vysoká nad Labem – ves na levém břehu  Labe, 2,45 hod. severně od Pardubic na západním svahu návrší, částečně na rovině Velké Strany. Na rozkopaném vrcholu kopce Milíře (283 m), jenž má jméno od uhlířského milíře a od podoby téhož, pálili uhlí zde v sedmi barákách obsazení uhlíři. Majitel kopce, jakýsi Lhota, daroval prý kdysi kopec ten i s lány k němu přiléhajícími občanům a po něm zůstalo místu tomuto jméno LHOTA. Vysoká čítá 123 čísel , z nichž výstavnější jsou škola a myslivna, z níž jest velmi utěšený rozhled,části osady slovou: Hlavní obec, Obícka, Podlesí a Nad Labem , od nichž leží dále 4 samoty. Po návsi veden jest vodovod o 5 kašnách, před školou stojí kamenný kříž. Vzhledem k povětrnosti má obec výhodnou polohu , jsouc od severu a východu chráněna kopci, porostlými borovými lesy, jež slovou: Na křemenách )231), Panský kopec (253), Homolatý kopec (279), na jihu a západě jest krásná rovina s duby, buky, jilmy, topoly, a proutnicemi při březích labských. Pokud se půdy týče, jest tato na kopcích štěrkovitá a písčitá (až 5 m hl.), v rovině jest vrchní vrstva slín., spodní jíl, v Polabině jest lehká hlinka červená a v hloubi 3 m nalézá se již místy opuka. Severní část katastru slovo Malá Strana, jižní, asi 6/7 všech zdejších pozemků, slovoVelká Strana. Pole na Malé Straně slovou: Přítoka, Malý Chválenský, Velký Chválenský, Záduška, Na mikounce, Kubčinka, V rundeli, Na čapinci, Nový svět, Ostrov, Vrbina, Kopanina, Placinka, Na struhách, Za zahradami, Na křemencích, U příčnice, Zarybničí, Na hynkovsky, Pod vinicí. – Úvoz zdejší slove V přívoze, jelikož na jeho západním konci u Labe stávala chýše převozníkova, stráně: Na vinici, Na Lhotě, Na ulehlině. Jelikož jest obec ze tří čtvrtin nedávno vystavěna znova, není tu rázovitých, dřevěných chalup jako jinde, jediná chalupa Antonína Tichého (č. 51), nesoucí nápis z roku 1803, jest pamětníkem starších dob, pak č. 10 s pěknou lomenicí a č. 65 s „vejměnickou“ světničkou.

Obyvatelé živí se rolnictvím, ač i některá řemesla jsou zde zastoupena, zvláště perleťářství. Dříve pěstovala se tu více pšenice a řípa cukrová, nyní též len, čekanka mimo zemáků, jetelů a jiných plodin, s nimiž jezdívají odtud na trh do Hradce Králové, někdy také do Pardubic.

Dříve býval zde na severní straně osady, tam, kde říká se „Na rybníce“, dosti velký rybník, který změněn v role, jímž protéká Živá strouha, spojující se na návsi s hlavním výtokem vodovodu. Dle hrází dosud patrných bývalo zde zajisté rybníků více.

Nejbližší potok jest Nohavecký, sbírající prameny své v lese Nohávka a pod Homolatým ve Vysockém revíru.

Lesy na severní a východní straně slují: Na pískách, Viničný, Šutrovník, Stará paseka, Dubinka, Venclávka, Nohávka, Jásánka, Bergmeistr, Vrchboř, Borkovník, Příseka, Pod Homolatým, Obecní. Když bylo komorní panství Pardubické rozděleno, připadla Vysoká i se splavem na Labi k Dašicům a s ní okolní lesy s myslivnou a 5 hájovnami.

Vysoká jest osadou prastarou, jíž král Vratislav vykázal ji mimo jiných míst opatovickým řeholníkům k výživě r. 1085.

Památnou se stala ve válkách husitských U vsi této zabit v noci 7. listopadu r. 1436 na Malém Chválenském kopci, na poli jemuž „Hřbitůvek“  se říká, proslulý rytíř, státník a válečník pan Vilém Kostka z Postupic. Přitáhl sem proti Hradci z rozkázání císařova s panem Janem Pardusem z Vrátkova s jedné strany a současně Diviš z Miletínska se strany druhé. Kostka položil se s vojskem a vozy mezi Velkým a Malým Chválenským kopcem, Diviš ležel v Plačicích hodinu od Hradce Králové. Za prvního soumraku noci vypravil se pěšky hejtman hradecký rytíř Zdislav Mnich z Roudnice se svými žoldnéry z města, přepadli tábor Divišův, zapálili jeho boudy a udeřili do vozů. Tu Diviš, zapáliv Plačice, utekl na Horu Kunětickou, ale Vilém Kostka s mnohými svými u Vysoké zabit ve stanu na loži a ostatní rozprášeni. Na místě tohoto boje, na „Hřbitůvku“, východně od silnice ke Hradci, nalezeny byly: v potokách tenký meč 1 m dlouhý (v pardubickém museu), pak kusy podkov a brnění a některé stříbrné peníze.

Okolo sv. Havla, 16. října 1437, sebrali se pod náčelnictvím jistého Čerta služebníci Pardusa z Vrátkova a přátelé kněze Ambrože a pokusili se o Hradec Králové, byli však od Hradeckých přemoženi, na útěku bezpochyby utonulo jich v Labi na brodě proti Vysoké 23, mezi nimiž se i ten Čert nacházel a Hradečtí několik těch utonulých a nahých do města přivezli a na občinách za mosty je pochovali. Sám Pardus bojoval pak na Moravě u Litovel, kdež zajat a uvězněn v Rakousích.

Vysoká jako čásť zboží Pardubického měla s ním stejné osudy. R. 1535 učinil smlouvu p. Jan z Perštejna, s měšťany Hradeckými o platy a desátky a jiné povinnosti, kterých se lidí Hradeckých z Vysoké a z Roudničky k záduší Opatovskému zbraňovali platiti a dostávati jim, protože jsou tu přes Labe volného příchodu ani příjezdu o potřeby své k témuž záduší Opatovskému míti nemohli. Jan z Perštejna , jakož to pán podací tohoto záduší Opatovského, ty všecky poplatky, desátky a povinnosti na těch lidech ve Vysoké a Roudničce pustil na snažnou žádost měšťana Lukáše Formana k tomu kostelíku, kterýž vystavěl týž Lukáš s volí a pomocí pánů Hradeckých aj. ku památce mistra Jana Husi na gruntech jich obecních a dal sám záduší Opatovskému k budoucímu užívání tři pruty luk ve svých gruntech po Labi nad Opatovicemi. Severně od Vysoké na kopci, řečeném Zámeček neb „Na vinicích“, kostelu sv. Jana Husi, založenému Hradeckými r. 1521, říká se nyní prostě „U svatého Jana“. Sem na bohoslužby církevní chodívá mládež vysocká  říd. Učitel , jenž tu konal podobně jako novohradecký učitel službu ředitele kůru, dostával „štolu“ z Vysoké a Roudničky. Zvon velký starého kostelíčka, na němž jména „Mistr“ a „Hus“ jsou vysekána, pořízen byl 1583 za vysockého rychtáře Pavla Zběhlíka. Na kontraktu abolačním podepsán za obec Jiří Švagerka.

Ze století 19. sluší zaznamenati, že Vysokou od roku 1841 do roku 1895 stihly 34 požáry. R. 1854 zasazeny tu na oslavu zasnoubení císaře Františka Josefa I. stromky. R. 1874 zřídil se nový zvonek. Téhož roku  dne 8. listopadu provoláno blíže zdejší myslivny halali o honu, jehož zúčastnili se císař a císařovna rakouští, na místě tom postaven památník. R. 1875 postaven proti škole nový kříž, r. 1887 vystavěn obecní dům na místě kapličky sv. Jana a dávného válečného pohřebiště a zřízen za 1200 zl. Vodovod., jež vyměřil ing. Staněk z Hradce Králové. Roku 1888 osázen kopec Milíř ovocným stromovím – 1200 kusů.

Pouť koná se tu v neděli po sv. Janu Křt., posvícení slaví se v neděli po stětí sv. Jana.
R. 1878 nalezeny při orání na louce „Rundel“ staleté stříbrné mince (asi 130) , jež si sousedé nechali „na památku“, r. 1881 po jarní vodě v Labi na „Kubčince“ nalezena loď vysekaná z dubu. Dne 3. května 1899 utonuli pod splavem opatovickým hlídač splavu Antonín Novák se svými dvěma synky a okresní cestář Josef Růžička, kteří pluli ohledat šňůr visící se splavu, chytily-li se ryby na prudký proud překotil jim loďku. Václav Novák nalezen naposledy u mostu a pohřben dne 5. června.

Vysočtí pochovávali se u sv. Jana „Na kopci“, ale od r. 1899 mají hřbitov u své obce. Od záduší opatovického Vysoká byla odtržena r. 1535, poněvadž neměla přechodu přes Labe.

K farnosti této náležejí : Nový Hradec Králové, Svatojánský Kopec, Lhota pod Strání, Střebeš,  Kluky, Roudnička, Vysoká nad Labem. Katolíků čítala 4704, jinověrců 37, a patronem jest město Králové Hradec. Z hejtmanství Pardubického náleží k této farnosti pouze Vysoká nad Labem. (pozn. Vysoká tedy dříve patřila pod Pardubice)

Stručná historie obce v kostce

* Když se vrátíme hodně zpět, a to do doby kamené, ta nám říká, že tady bylo hojně močálů.
* Mladší doba kamená uvádí, že zde byli lidé cestovní , a to v 5. století.
* Nejstarší údaje o Vysoké jsou z roku 1073. Stejné stáří mají Osice, Osičky, Libčany a Lodín.
* Vysoká měla 6 usedlostí.
* Milíř daroval pan Lhota, a proto „Podlesí“ se jmenovalo „Lhotka“ bylo tam 7 domů. Na Milíři se pálilo dřevěné uhlí.
* V roce 1080 byla „Tvrz“ na Podzámčí.
* V roce 1086 jsme patřili k Opatovicím.
* V roce 1421 husitský hejtman klášter zapálil (Staré pověsti české). Psáno je, že byl nejbohatším klášterem v Čechách.
* V roce 1436 byla bitva na „Chváleňáku“, kde padl Vilém Kostka z Postupic. Směrem k lesu je Kalousovo pole zvané na „hřbitůvku“, kde je pochováno mnoho vojáků.
* V roce 1563 bylo ve Vysoké 36 čísel a 1047 korců polí a obděláváno jen 222.

* Poznatky o Vysoké jsou již v roce 1494. Jak myslivost a hlavně příroda je dnes, ukazuje tato tabulka:
   
Rok/zajíci  1954/446    1958/366    1988/7    1990/21
               
* V roce 1535 byla Vysoká odtržena od Opatovic a tím nastala změna hřbitova. Další náš hřbitov byl na „Zámečku“.
* V roce 1798 byla postavena škola dřevěná. 25 let učil děti švec Štěrba.
* V roce 1869 byla postavena škola zděná.
* V roce 1981 – 2  byla škola zrušena. Za školu, aby nebyla zavřená se mnoho bojovalo. Maminky zajistily 140 podpisů.
* Roku 1874 byla postavena zvonička.
* Roku 1783 obnoven splav
* Roku 1887 byl udělán vodovod z lesa.
* Roku 1899 postaven hřbitov ve Vysoké nad Labem.
* Roku 1886 byl založen spolek hasičů.
* Roku 1883 postaven most.
* Roku 1905 založena „Kampelička“.
* Roku 1921 postaven pomník „Svobody“ u školy, kde je uložená schránka.
* Roku 1922 založen „Sokol“.
* Roku 1922 zavedena elektrika.
* Roku 1931 zaveden telefon.
* Roku 1923 silnice.
* Roku 1951 zrušena zvonička u školy.
* Silnice Hradec Králové – Bukovina. V naší obci byla robota v roce 1404 a zrušena byla v roce 1848. Naše silnice byla tzv. Vídeňská, neboť po ní jezdili potažní robotníci do Vídně. Roční robota potažní byla 4 dny a 16 dní roboty ruční.
* Roku 1945 Vysokou procházeli transporty zajatců. Dva z nich umřeli ve stodolách a jsou pochováni u nás na hřbitově.
* V roce 1945 na 1. květen , byla vyvražděna rodina Kašparova.
* 7. 5. 1945 byla Vysoká obklíčena němci. Popraven byl Antonín Krám, Jan Dvořák, Josef Krpata a 6 ruských vojáků. Pan Josef Trojan  byl zastřelen na poli.
* Pohřeb popravených se konal 10. 5. 1945.
* 1. 6. 1947 byl odhalen pomník popraveným u myslivny.
* Roku 1951 byla Vysoká připojena k HK.
* Roku 1955 byly smutné Vánoce:
  Zavřeni byli: František Koblížek – odsouzen na 6 let
                      Josef Vraný – odsouzen byl na 8 let
                      Josef Červinka – odsouzen byl na  6let   
                      František Karel – nebyl odsouzen,zemřel ve věznici
      Rodiny těchto občanů byly vystěhovány.
* V roce 1967 se začal budovat vodovod.
* V roce 1985 byl proveden zemní vrt.
  Je zde:
  do    1m ornice
  do  20m opuka drcená
  do 520m prachovec
  do 700m žula.
* V roce 1993 začala výstavba „Kapličky“, nákladem obce asi 650000,-- Kč. Otevřená byla 17. 10. 1993
* 17. 10. 1993 byla odhalena pamětní deska parašutistům, kteří 3. 4. 1944 u nás seskočili. Pararoj se jmenoval „BARIUM“ a vysílačka „MARTA“ Na pamětní desce je napsáno :

„ Kdo nechce a neumí za svou vlast bojovat a bojí se pro ni umírat, nemá právo žít“

Čs. legoináři 1914 - 1920 v naší obci

Balada František
22. 12. 1896, rodák, rolník, italský legionář, 34. sp, desátník
Bonhart (Panchártek) Jan
1. 11. 1888, rodák, klavírník
Horák Jan
9. 4. 1891 Pankrac (Chorvatsko), úředník, 11. sp, svobodník
Horký Josef
22. 2. 1897, rodák, truhlář, italský legionář, 31. sp
Jakoubek Josef
9. 5. 1887 Rokytno, zemřel 25. 10. 1935 v Pardubicích, ruský legionář, 7. sp, desátník
Jeník Josef
10. 1. 1894, rodák, rolník, ruský legionář, těžké dělostřelectvo
Jirout Jan
30. 5. 1898, rodák, francouzský legionář, 22. sp, desátník, padl na Marně 27. 10. 1918
Kašpar Václav
30. 12. 1890, rodák, zámečník, ruský legionář, 11. sp, svobodník
Kučera František
6. 7. 1890, rodák, bednář, ruský legionář, 8. sp
Krpata Václav
9. 2. 1879, rodák, hajný, ruský legionář, štáb 1. divize
Rybišar Václav
17. 4. 1877, rodák, rolník, ruský legionář, střážní rota
Srdínko František
17. 4. 1888, rodák, krejčí, italský legionář, 32. sp
Švagerka Jan
2. 5. 1894, rodák, řezník, italský legionář, 31. sp
Švajdler Josef
15. 3. 1884, rodák, krejčí, ruský legionář, 6. sp
Trojan Václav
8. 10. 1896, rodák, brašnář, ruský legionář, 6. sp padl v boji u Bachmače 10. 3. 1918
Záleský František
2. 2. 1896, rodák, zedník, italský legionář, 32. sp

 

Z obecní kroniky, 30. léta 20.stol.: (text je opsán doslova, bez jazykových korektur)
„Založení obce.
Název obce jest odvozen od polohy. Pověst vypravuje, že na kopci zvaný „Podzámčí“, severně od dnešní vesnice Vysoké, býval v dávné době pán dobrotivý, který kolem r. 1080 daroval les jižně od hradu rozložený několika svým věrným, založil tam dřevěnou tvrz, která nazvána Vysoká, jež v pravdě vysoko nad Labem byla zbudována a která se připomíná ještě v r. 1237. S tvrzí novou vznikla i nynější vesnice v místech nazvaných nad Labem. V těch dávných časech bylo tam jen asi šest selských statků. V době pozdější daroval jakýsi Lhota z Hradce nedaleký východně od tvrze Vysoké ležící kopec „Milíř“ (283 m ) i s okolními pozemky svým lidem, kteří tu pálili dřevěné uhlí. Od nich kopec podobný milíři uhlířskému a nyní ovocnými stromy osázený nazván „Milíř“. Uhlíři ti, bytující v sedmi barácích na rozkopaném temeni kopce, nazývali svoji obec po někdejším pánu toho kopce a lánů okolních „Lhotou“. Později byla „Lhota“ spojena s blízkými statky „nad Labem“ v obec jedinou. V archivu českém (díl XVII.) stojí, že dvůr ve Vysoké  měl více než 150 korců rolí (lán= asi 60 korců), mimo toho luka, lesy aj. To by tedy byl dvůr vládycký, což by zase snad vysvětlovalo vznik vladyckého rodu, jak již při r. 1454 čteme. Prokopa Lišky z Vysoké, úředníka, pak správce panství Pardubického, který pak držel v době 1465 až r. 1490 zástavou, zboží Svítkovské se dvorem ve Vysoké. Tento dvůr pak asi zaniknul, byl as rozdělen a panství z něho zbyly luka a lesy. Ves Vysoká byla hned v minulosti poměrně veliká, měla v roce 1563 35 lidí osedlých, kdežto Opatovice, kde byl klášter a též dvůr, v témž roce 21 osedlých. V roce 1515 měly Opatovice 20 osedlých, počet ve vsi Vysoké v tomto roce nelze zjistit. V urbáři z r. 1563 není u Vysoké rychta uváděna.“
Dne 16. října 1437 sebrali se pod vedením řečeného Čerta služebníci Pardusa z Vrátkova a přátelé kněze Ambrože a pokusili se o Hradec. Byli však od Hradeckých přemoženi, na útěku bezpochyby jich utonulo mnoho v Labi na brodě proti Vysoké, mezi nimiž se i ten Čert nacházel. Hradečtí několik utonulých a nahých do města přivedli, na občinách za mosty je pochovali. R. 1464 získal oba díly, tedy celé panství pardubické král Jiří z Poděbrad, který je 5. dubna 1465 převedl na své syny knížata Minsterberská, Viktorina, Jindřicha a Hynka. Postoupil jim též vesnice z r. 1436 připsané, kromě toho vesnice klášterské: Březhrad, Stěžery, Vysokou, Roudničku a les Křivec. Od roku 1515-1536 byla pravděpodobně Vysoká v držení jinde, snad patřila Hradeckým. Soudím tak z toho, že jak v urbářích, tak v knihách purkrechtních, chovaných v pardub. museu, není vůbec o Vysoké zmínky a taktéž nelze nikde zjistit soupis osadníků z této doby. Pardubické panství bylo rozděleno na rychty. Ke každé rychtě bylo přiděleno několik vesnic. Z urbáře z roku 1563 není známo, kde které rychtě patřila obec Vysoká, která v té době měla 36 usedlíků. Platy či ouroky odváděli dvakrát do roka: o sv. Jiří (24. dubna)  a o sv. Havle (16. října). Urbář z roku 1588 zaznamenává, že Vysoká dosud nemá rychty, a v tom roce náleží k rychtě Dřítečské. Tato obsáhla obce: Dříteč, Rokytno, Dražkov, Bukovina, Borek, Oujezd, Bohumileč, Vysoká. 
Urbář z roku 1617 zaznamenává, že Vysoká má již rychtu. Rychta vysocká  obsáhla obce: Vysoká, Borek, Oujezd. V celé rychtě bylo 60 lidí osedlých. V roce 1651 patří k rychtě vysocké: Vysoká, Bukovina, Borek. V této době byla v obci jedna vejsadní krčma. Mimo obec teče řeka Labe a ves přisedí k lesu.  To bylo krátce po válce 30leté. Ve Vysoké vidíme, že po této válce bylo z 36 gruntů 22 pustých. Třebaže cifry nejsou zcela správné, z následujícího výňatku je přece vidno, jaká panovala na venkově bída ještě 13 let po skončení války. Hospodáři obdělávali svých rolí jen malou část, největší část rolí nechávali ležeti ladem a úhorem. Byl nedostatek dobytka, nedostatek pracovních sil, obdělávání rolí bylo nedokonalé, sklizeň nedostatečná. Ze statistiky jasně vidíme, že v naší obci bylo obděláno z celkového počtu 1407 korců, jařiny naklízeno 20 mandel, tedy jen asi dvojnásob tolik zrna, kolik bylo vyseto, je sotva k uvěření, a dojem zůstane, i když se připustí jisté podcenění. Tenkrát stavělo se vesměs ze dřeva, vypálené budovy tedy srovnány se zemí a zůstala jen místa. Takových pouhých „míst“ jest v tabulce psáno 12 a krátce před tím jich bylo ještě více. Ono zpustošení usedlostí sahá ponejvíce k roku 1637 a bylo způsobeno vojskem domácím, sborů generála Hatzfelda. Trvala ještě vojenská miliční povinnost obyvatelstva, v usedlostech měli koně, sedla a vojenskou výzbroj, kyrysy, helmice, ručnice (pistole), šavle aj. Zbraně schopní zemědělci báli se proto vojenské povinnosti a utíkali. Švédové přitáhli do zdejší krajiny poprvé r. 1639, pak r. 1643 a 1645. Zápisy o prodejích ale znějí, že „jsou ten grunt příčinou skoupení jeho od lidu vojenského k spuštění přiveden za ta léta 1637-40, není (na splátky, na dluhy) položeno nic.“                      JH

 

 

 

 

TOPlist