Tragické události konce II. světové války

Zastřelení 4 občanů obce a 6 Rusů.

Ani naší obci se nevyhnulo krveprolití. Níže popsané události se odehrály v květnu 1945 a ještě mezi námi žijí očití svědci a pamětníci těchto událostí. Možná scházelo jen málo a Vysoká nad Labem by sdílela osud Lidic a Ležáků. Na místě tragédie byl nákladem obce postaven v roce 1947 pomník, u kterého si tyto události pravidelně připomínáme .

Za poskytnutí výstřižků z dobového tisku patří dík panu Josefu Krpatovi, jehož otec byl jedním ze čtyř tragicky zemřelých občanů. Řídící učitel a kronikář pan Urban popsal tyto události velice sugestivně v obecní kronice:

„7. květen - den utrpení v naší obci.

Němci od Hradce obsazují za humny celou naší obec a střílejí. Do vsi vjela 3 obrněná auta trestní kolony SSmanů, silně ozbrojených. Nesmí nikdo ze vsi ani do vsi. Jsme sevřeni. Střílejí. Obsazují po návsi domy. Nikdo nesmí ven. Kolem vsi střílejí kulomety. Neví se, co se bude dít! Auto SSmanů odváží k lesu až k myslivně 3 naše občany: Ant. Kráma, strojníka - vedoucího partyzánů, čp. 130, Ant. Salavce, hostinského, čp. 5 a Fr. Rysa, čeledína od Koblížků.

Výstřižek z dobového tisku

Vojsko rozestaveno je celé návsi. Na „Podlesí“ se střílí. Je slyšeti výbuch granátu. Tam všichni muži mladí i starší hnáni jsou z domovů do kopce k myslivně se zdviženýma rukama, zde postaveni do řady. Zde 47 občanů čeká v děsném pozdvižení. Zatím v domech jsou důkladné prohlídky, všude, v bytech, kůlnách, chlévech i stodolách. Při tom němci kradou, na co přijdou – jídlo, kouření i hodinky. Je zle! – Chytli 7 rus. zajatců, když utíkali do lesů z několika stavení. SSmani zuří, střílejí do vsi s kopce do domků Voříškova, Trubačova a Šalandova. Rozstřelují zdivo, dveře i střechy. Zde na poli zastřelen občan Josef Trojan, dělník, č.p. 135, otec 4 malých dětí.

Před myslivnou řada se zvětšila o přihnaných šest zajatců, které SSmani pochytali při útěku z „Podlesí“ do lesa. Vyslýchali je, u koho se ukrývali a kdo je živil. Neřekli! Myslí všech jde jediná myšlenka: „Budeme postříleni všichni!“ Formální vyšetřování. Němci tvrdí, že „naši“ do nich stříleli na „Podlesí“. Z řady vlekou do lípové aleje 6 ruských zajatců. V řadě, předevšemi jsou zastřeleni. Na témže místě popravují také :Antonína Kráma, mechanika, č.p.130, otce 2 dítek, činnou spojku partyzánů a podporovatele parašutistů. Vedoucího odbojové akce v okolí. Jana Dvořáka, dělníka, otce 4 dětí, ve stáří 56 let. Josefa Krpatu, obuvníka, otce 4 nezaopatřených dětí. SSmani se připravují pokračovati v krvavém díle. Prohlašují obec za partyzánskou zběř. „Obec srovnat a tu zběř postřílet.“ „Nové zděšení!“ – Na motocyklu zběsile přijíždí sem německý kurýr. – Něco mluví s velitelem SS. – Rozčilení u nich! Rychlé rozkazy… Nasedají do svých aut. Zbylé občany, po sepsání propouštějí a jednoho rus. zajatce béřou sebou. Odjíždějí. „Podlesí“ si oddychlo, mluví o popravených. Na obec. úřadě poslední německý rozkaz: Zítra do 11 hodin odevzdati odebrané naše zbraně! Ne-li, 20 chlapů z Vás i se starostou odstřelíme. Jak dlouhá noc i půlden zdály se nám všem kratičké. Vždyť jsme zbraně nemohli odevzdati. Byly v Býšti a v Holicích. Tam je naši v boji tolik potřebovali.

Vyvraždění rodiny Kašparových, 1. května 1945

Začátkem května 1945 došlo ve Vysoké nad Labem k záhadné a kruté čtyřnásobné vraždě. Viník nebyl nikdy vypátrán. Kronikář pan Urban tuto událost zaznamenal následovně:

„V noci na 1. května 1945 byla v bytě v č.p. 90. vyvražděna celá rodina Boh. Kašpara, rolníka. Hospodář, jeho žena a synové. Bohumil, naroz. 20.12. 1931 a Julius 9.2.1936. Všichni byli zastřeleni. Proč a kým, zůstalo záhadou. 3. května jest rodina Kašparova za ohromné účasti pohřbena.“

Podrobný popis možných událostí zrekonstruovala z vyprávění pamětníků dvojice historiků Jiří Polák a Zdeněk Doubek v časopisu PULS v roce 1991: „Prvním obyvatelům Vysoké, kteří se v obavách o vlastní život dostavili na místo až po drahné době, se naskytl hrůzostrašný obraz: v předsíni ležela v tratolišti krve mrtvola Kašpara, otevřenými dveřmi do místnosti byly vidět obě děti napůl ponořené v krvavé lázni, opodál ve zkroucené nepřirozené poloze ležela u nohou postele jejich matka. Protilehlé stěny byly prošpikovány takřka rovnými řadami důlků, stopami o dávkách střel. Kdo a proč vraždil? Kdo se obával svých protektorátních prohřešků do té míry, že neváhal nechat vyvraždit celou rodinu i s malými dětmi? Anebo se Kašpar přece jen provinil, kolaboroval s Němci, udával? Proč ale musela zemřít také jeho žena a nedospělí synové? Na tyto otázky dodnes neexistuje uspokojivá odpověď.“

Pravděpodobně již nikdo nezjistí jak to vše skutečně bylo. Neexistuje již ani hrob rodiny Kašparových, která nezanechala žádné potomky. Jediné co můžeme, je vzpomínat. Pamětní deska na místním hřbitově byla zhotovena nákladem obce v roce 2008. JH

Rodina Kašparova: Pavlína Kašparová (sedící), se synkem Juliem na klíně, po levici její syn Bohumil a manžel, Bohumil Kašpar Obec Vysoká nad Labem nechala v roce 2008 zhotovit pamětní desku, která je umístěna na hřbitově a připomíná tuto tragickou událost.