Vysocké lesy

 Z obecní kroniky, 30 léta 20.stol. (text je opsán doslova, bez jazykových korektur):

Vysocké lesy vystřídaly se v držení různých šlechtických rodů a někdejšího opatovického kláštera. V roce 1490 se dostaly jako součást rozlehlého panství pardubického do rukou mocných Pernštýnů. Roku 1540 připadl velkostatek pardubický do majetku královské komory české a zůstal statkem státním po celá tři staletí. Teprve v druhé polovici minulého století prodělal časté změny majitelů. Revír vysocký v roce 1865 zakoupen byl v rámci velkostatku dašického ve Vysokém Chvojně firmou Leibig a spol., v jejíž držení byl až do roku 1884. kdy velkostatek dašický v celkové výměře 843282 ha koupil markrabě Alexandr Pallaviccini za 2,700.000 zlatých.

V listopadu roku 1931 v akci pozemské reformy získán byl po odpadnutí menších okrajových výběžků okresem pardubickým v celkové rozloze 16068 ha za nabývací cenu 3.000.000 Kč, průměrně 1.800 Kč na 1 ha lesa.

Revír Vysoká n/Labem je nyní součástí velkostatku pardubického. Celková výměra těchto lesů v našem katastru obnáší 609 ha 45a 25 m2. Katastrální výnos těchto lesů činí 2. 923 Kč, takže připadající přirážky z těchto lesů, dobře pomáhají vyrovnávati obecní rozpočet. Činí 26 %. Do převratu státního (1918) měl vysocký lesní správce v obecním zastupitelství vizitní hlas. Bez volby, právem vizitisty, zasedal v obecním zastupitelství a chránil zájmy velkostatku. V tehdejších dobách byly těžší hospodářské poměry, občané byli závislejší na lese a moc těchto jak v obci, tak v obecním výboru byla značná. Svým „vetem“ zastavovali mnohdy usnesení celého výboru. Po převratě ztratil velkostatek toto právo a jako současník této doby poznamenávám, že se nic nestalo, velkostatek prosperoval dál, platil obecní přirážky, ač sám o nich nerozhodoval.

Z břemen nutno zde poukázati na povinnost společného udržování opatovického jezu na Labi spolu s družstvem pro lesní hospodaření ve Vysokém Chvojně a městem Hradcem Králové, kterážto tíživá služebnost přisouzena byla podílem 1/5 z celkových udržovacíh nákladů na zdejší polesí při rozdělení bývalého panství dašického. Jez je pod správou ředitelství velkostatku pardubického, bezprostřední dozor vykonává revírní správce.

Dle lesního hospodářského plánu z roku 1935 – 1944 vypsáno z užitkové zvěře zde přecházejí tyto druhy asi s následujícím zastoupením počtu ve Vysoké n/L: srnčí 120, zajíci 600, králíci 100 kusů, bažant a tetřívek. Průměrný odstřel zvěře ve vysockém lese je asi 10 kusů srnčího, 100 zajíců a 20 králíků. Revír má soukromý telefon, jímž je spojená myslivna s hájovnami. Nyní ustaveným hospodářem je revírní správce Theodor Cipra. Službu ochrannou vykonává 5 hajných pro vysocký les. Vysocká myslivna s rodinou správce Theodory Cipry. Tento zemřel 21. prosince 1938 raněn srdeční mrtvicí při kruhovém honě toto dne konaném. Byl svědomitý lesník, dobrý sokol. Zemřel v 49 letech roku věku.

Vysocká myslivna je kopci nad vsí a zdaleka je viditelná. Bydlí v ní vysocký správce lesní, je jednopatrová. Pokud byl majitelem markrabě Pallaviccini, často sem přijížděl a v horních pokojích přespával. Původně byla „fořtovna“ ve vsi, na místě, kde stojí hospodářské stavení Barešovo čp. 26. Zde bydlili lesní správcové vysočtí. V roce 1875 byla fořtovna tato prodána Jakoubkovi od správy majitele velkostatku Dašice a to se starým Labem, vysockým rybníkem a starou fořtovnou (opsáno ze zápisu ze 7. V 1875). Jeho dcera Antonie provdána za Josefa Slabého. Pak fořtovna vyhořela, a postavena nynější budova. Stále se říká „Slabý fořtovenský“. Nedaleko myslivny v lipkách stával mohutný kámen pískovcový, památník, kde 8. listopadu 1874 provoláno bylo „halali“ v honu, jehož přítomni byli císař František Josef I. a císařovna Alžběta. Kámen byl ohromný a pamětníci dosud vypravují, jak těžko jej na toto místo dopravovali. Po převratě darovala lesní správa panství tento kámen obci. Z něho je vytesán pomník „Svobody“ u školy.               JH