K uctění památky obětí krveprolití na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy se v poledne rozezněly všechny zvony. Zvonilo se na naší zvoničce před obecním úřadem, zvonil i zvon Augustin na Bílé věži v Hradci Králové. Již více let mám tu čest být oficiálním zvoníkem tohoto krásného zvonu z roku 1509. Bylo to smutné zvonění, zvonili jsme 14 minut za 14 obětí nesmyslného masakru. Padaly velké sněhové vločky a vítr je hnal skrz otevřené okenice do věže, kde nám tály na ramenou, na rukách i v očích.
Zítra zvoníme znovu, ve 22:30 budeme připomínat narození spasitele. Větší kontrast mezi oběma zvoněními si asi nelze představit...
Chci věřit, že už nikdy nebudeme zvonit z tak smutné příčiny.
Jiří Horák